Žádný vaše reklamy a pozvání na blog mě nezajímaj, tak s nima táhněte do háje. Thnx

Nervově zhroucená, teď vím jak chutná sáhnout si na dno

7. srpna 2011 v 20:53 | Barů Máčo |  Můj život
Všechno se rozpadlo, všechno...
Pět měsíců v prdeli...
Pět měsíců, kdy si se mnou hrál jako s loutkou, podváděl mě kde jen mohl, nic ke mě necítil...

Je mi z toho úplně špatně, při psaní těchto pár řádků se musím pořád zastavovat, protože už nejsem schopná přemáhat ten nutkavý pocit brečet. Tak strašně mi ublížil, veděla jsem, že není svatej, ale že je to takovej hajzl. Zacházel se mnou jako s hadrem, ale přesně věděl, co má kdy říct a co neříct, měl mě omotanou kolem prstu, profesionální lamač srdcí, prostě v tom všem umí chodit a rád holky využívá. Tolikrát mě podrazil, tolikrát mě zklamal, ale já jsem byla a pořád jsem zamilovaná, všechno jsem mu byla schopná odpustit, jenže nejhorší je, že jsem schopná mu to odpustit i teď.

Skončili sme spolu. Smazání z přátel na Facebooku = smazání ze života. Řekl mi, že bych neměla věřit všem klukům, co nějakej vypadaj a uměj si s holkou pohrát. Taky už nebudu. Nebudu už věřit nikomu. Nevyplácí se to. Otevřete mu svoje srdce, žijete jenom pro něj a on udělá tohle. Ježiš už zase brečim. Jenomže já se s tím nemůžu jen tak smířit, že už ho neuvidím, ten jeho sladkej úsměv, nádhernej pohled, že už neuslyším ten jeho hlas, nikdy ho neobejmu, nedám mu pusu, nikdy už se s ním nevyspím. Sakra.

Nikdy mě neměl rád, vždycky mu šlo akorát o sex, o nic víc. Při představě toho, že to všechno co mi říkal byli jenom lži... Kdyby tak věděl, co všechno bych pro něj i teď udělala, umřela bych pro něj. Jenže pro hajzla jako je on se to nevyplatí, zbytečná smrt. Když skončila ta obrovská hádka, v tu chvíli kdy jsem o něj nadobro přišla, cítila jsem takový zvláštní pocit, jako kdyby vám někdo vzal kousek vašeho já, připadám si teď taková prázdná. Nic mě nebaví, kamarádi a rodina pro mě najednou nic neznamenají, každá písnička, každá věc, každá myšlenka vede jen k jedné věci - k němu! Když se probudím, myslím na něj, když usínám, myslím na něj, zdá se mi o něm a celý den mám v hlavě zase jenom jeho. Copak to jde zapomenout? Nejde...

Co hůř, já ani nechci. Nechci aby to skončilo. Chci s ním být, ať mi klidně dělá všechny ty věci až do teď, já o něj ale nechci přijít. Je mi to tak strašně moc líto. Jsem tak hloupá, naivní... Miluju tu svou schopnost zamilovat se do toho nejhezčího kluka pod sluncem, který je zároveň největší děvkař, podrazák a kdo ví co ještě. Tohle období už nechci nikdy prožít, to se už radši ani nechci zamilovat, hlavně abych si tohle už neprožila.

Tuhle písničku jsme poslouchali s Péťou. Byla naše oblíbená :'(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adriana-salacova adriana-salacova | 8. srpna 2011 v 7:30 | Reagovat

Už to musí být  dobrý ,nesmíš se trápit !:(
http://adriana-salacova.blog.cz/ :)

2 Barů Máčo Barů Máčo | Web | 8. srpna 2011 v 10:26 | Reagovat

[1]: Kdyby se nestala ta sobotní hádka, tak jsem byla v pohodě. Jenže po tom, když už nejsme ani kamarádi. Hm, prostě se z toho asi jen tak nedostanu =(

3 Lea Jennifer Lea Jennifer | Web | 8. srpna 2011 v 14:04 | Reagovat

Pěkný dess :)
Znám tyhle typy kluků, co si umějí s holkou hrát, vědí přesně co chceš slyšet a umí toho právem využít..

4 K. K. | Web | 8. srpna 2011 v 16:54 | Reagovat

Vím jak ti je, taky se mi stalo nedávno to samé. Děvkaři jsou ti nejhorší typy kluků. Taky mě hodněkrát podrazil a sklamal, ale pořád na něj nedokážu přestat myslet. Kdyby se vrátil tak já jak se znám tak bych mu to zase všechno odpustila.. :/

5 Barů Máčo Barů Máčo | Web | 8. srpna 2011 v 20:20 | Reagovat

[4]: Jojo, taky mám ten pocit, že jsem schopná mu to odpustit. Ale už kvůli svojí hrdosti bych to neudělala, bohudík, nebo bohužel?! ;D

6 chiquitka. chiquitka. | Web | 9. srpna 2011 v 18:06 | Reagovat

Nebudu ti říkat, že naprosto přesně vím, jaký to je. Řeknu ti ale, že když si čtu tvůj článek, tak mě to dohání k slzám .. Naprosto přesně jsi napsala, jak jsem se cítila já. Naštěstí jsem s ním nechodila a ani nechím .. Naštěstí proto, že vím, že by to se mnou dlouho nevydržel (nejsem jeho typ, nejsem holka pro něj a blablabla ..) a pak až by mě odkopl, bylo by to ještě horší, protože bych měla vzpomínky na něco krásnýho a to bych asi neunesla, už takhle to bylo dost těžký. Prostě jsem se strašně moc zamilovala. Teď už je to nějakej rok a měsíc, mám ten dojem, ale už to není tak silný, přes to nejhorší jsem se přehoupla letos v lednu a v únoru. A že to bylo zatraceně zlý období. Ztrácela jsem kamarády, vzdalovala jsem se rodině, kašlala jsem na koníčky, ve škole se mi nedařilo. To všechno kvůli němu. Den před vánočníma prázdninama jsem ho viděla, měli jsme ve škole takovou akci, vánoční ples a on tam hrál s kapelou. Začínalo to myslím kolem osmé a kapely měly dorazit okolo deváté. Celou tu hodinu než přišel jsem se vnitřně uklidňovala a říkala si, že to zvládnu (ještě teď se mi třesou nohy, když na to vzpomínám), jenomže jakmile se objevil, já ho viděla, zaplula jsem do šaten a rozbrečela se jak malé děcko (co si budeme nalhávat, musí to ven). Snažila jsem se působit hrozně vyrovnaně    a snažila jsem se usmívat se, ale uvnitř jsem křičela a chtěla jsem co nejrychleji pryč, protože jsem věděla, že u něj nemám šanci, sám mi to napsal přes ICQ. Jenomže na konci toho plesu za mnou (nečekaně) přišel, nahodil svůj neodolatelnej úsměv, hodil vlasama, podíval se těma modrýma očima a já jsem byla v prdeli (promiň, jinak to říct nejde). Normálně jsem nevnímala, co se děje kolem. Vůbec. Netušila jsem, kde je nahoře a kde dole. Ten kluk mě dostal do jinýho světa. Řekla jsem mu, ať jde se mnou, že mu dám něco k narozkám. Koupila jsem mu me to you medvídka k narozkám, který měl o pět dnů později. Řekl mi, že tím, že mu dám dárek nic nespravím ani tím, že budu brečet, že mě nebude stejně chtít. Dal mi pusu na tvář a začal se obhajovat, jak nejsem holka pro něj a že hledá něco jinýho. Pak odešel. Asi hodinu jsem brečela na podlaze a nechtěla jsem nikoho vidět, nic slyšet. (samozřejmě celá škola si měla ještě zbytek školního roku o čem povídat .. jak jsem nevnímala okolí, nevšimla jsem si, že v šatně je dalších tucet holek - drben). Byly to ty nejprobdělejší, nejuplakanější a nejsmutnější vánoční prázdniny jaký jsem kdy zažila. Bylo to strašný. Všechno, VŠECHNO  mi ho připomínalo. Svíčky, který jsem měla zapálený pokaždý, když jsme si spolu psali, obchody, ve kterých jsme spolu v létě byly. Místa, kde jsme si povídali. Byl jednou i u nás, takže mi vlastně jenom stačilo zůstat v pokoji a bylo hotovo. V lednu jsem už nevěděla kudy kam. Nechtěla jsem nikoho vidět a pořád jsem brečela. Pokusila jsem se o sebevraždu, opakovaně. Jenom ať tě to proboha nenapadne! Byla to neskutečná chyba. Jizvy na ruce mám dodneška a kdykoliv jdu na nějakou návštěvu, musím to maskovat, jak to jde. Navíc on se to dozvěděl a bylo to pak ještě horší, takže teď už vím, že jsem tím vůbec ničemu nepomohla. Hodně mi pomohl jeden kamarád, kterej mě z toho dostával jenom jak to šlo. Ty si hlavně musíš uvědomit, že to, co ti udělal, bylo hnusný. Jsi přece hrdá bytost a takový věci se neodpouští .. Říká se to snadno a hůř dělá, vím .. Ale je to tak, musíš mít přece vlastní hrdost. Já ji mám, takže kdyby za mnou přišel a řekl mi, že by to se mnou chtěl zkusit, poslala bych ho do  háje i když ho pořád miluju a moc bych chtěla. Ale mám svoji hrdost a přes tu nejede vlak. Nesmíš poslouchat písničky, který jste poslouchali spolu, bude ti ho to připomínat a nikdy to nepřejde. Samozřejmě máš právo truchlit, musíš si to obrečet o tom žádná, ale odsud podsud. Jednou se z toho musíš dostat a jít dál. A tím, že přestaneš všem věřit se taky nic nevyřeší. Ono stačí, když budeš opatrnější. A ne nadarmo se říká, že ten, kdo miluje míň v lásce vyhrává a je to sakra pravda. I když ne vždycky to jde. Ale teď jsem poměrně spokojená. Mám vztah, mám ho dost ráda a on mě miluje. Vidím to, že jsem ve výhodě, protože miluju míň .. Protože v hloubi duše pořád miluju jeho .. Ale vím, že je to minulost a jdu dál .. Na první lásku se totiž nikdy nezapomíná a mamka mi řekla, že když potká kluka, kterýho milovala jako první, vždycky se jí podlomí kolena. Takže i když na něj zapomeneš, vždycky na něj budeš myslet. Ale je důležitý, abys na něj myslela jako na minulost. Aby při vzpomínce na něj jsi myslela jenom na to dobrý ..

7 chiquitka. chiquitka. | Web | 9. srpna 2011 v 18:07 | Reagovat

Omlouvám se, je toho moc. Už dlouho jsem se nikomu s tímhle nesvěřila. :)) Snad tě to nebude nudit a snad ti to alespoň trochu pomůže ;).

8 chiquitka. chiquitka. | Web | 9. srpna 2011 v 18:09 | Reagovat

[5]: Každopádně bohudík. ;)

9 chiquitka. chiquitka. | Web | 9. srpna 2011 v 18:10 | Reagovat

Omlouvám se, že ti to tu mořím komentářema, ale ještě jsem chtěla říct, že to tu máš moc krásné. Když jsem vešla, dýchla tu na mě příjemná atmosféra, je to takové originální, jednoduché, osobní. Moc se mi to líbí. :)

10 Barů Máčo Barů Máčo | Web | 11. srpna 2011 v 1:26 | Reagovat

To je mi ale dlouhý komentář. Četla jsem ho asi třikrát, ale pořád nenacházím vhodná slova. Snad jen, že ta láska je vážně mrcha. A ano, děkuju, pomohlo mi to :) A ještě děkuji za pochvalu blogu, prostě si ho vedu ve svém stylu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


DUHAMEL
Raději živé chyby než mrtvou dokonalost.
WILLIAM SHAKESPEARE
V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.