Žádný vaše reklamy a pozvání na blog mě nezajímaj, tak s nima táhněte do háje. Thnx

Srpen 2011

Edward Maya feat Vika Jigulina - Desert Rain

24. srpna 2011 v 23:21 | Barů Máčo |  Hudba
Omg, šílená nuda, otrávenost a nechuť ke všemu co jde. Nebudu sem nic psát. Mně se jednoduše vůbec nechce. Zítra jdu na tří denní festival, áno, opět. Pak už bude 27. srpna a škola za dveřma. Fuj, docela to uteklo. Uklidňuju se touhle písničkou, je úplně dokonalá, snad jediná věc, za kterou jsem vděčná Fajn rádiu. Vřelé díky! ;)


Good Charlotte - The River

17. srpna 2011 v 12:38 | Barů Máčo |  Hudba
Taková vzpomínka na sobotu 13. srpna 2011, třetí, tím pádem poslední den festivalu Open Air. Všechny tři dny byly peckový, ale ta sobota s Good Charlotte je nezapomenutlná ♥. A musím říct, že Joel Madden je na živo vážně překrásnej kluk, ale to i Benji.

Dál jsem chtěla říct, že už se mám dobře, navíc jsem přeplněná zážitky, které bych vám ráda všechny řekla, takže v nejbližší době čekejte dlouhý, snad dlouhý, článek.

No words, no letters.

10. srpna 2011 v 13:16 | Barů Máčo |  Můj život
Jsem úplně mimo. Všechno je mi jedno. Jediný co mě vážně drží jsou cigára a to, že následující tři dny budu chlastat na Open Airu. Fakt nevím, co bych vám měla psát. Jsem v prdeli. Jako nikdy dřív. Bez Péti to není ono. A už asi ani nebude. Chybí mi úplně šíleným způsobem. Bez něj jako by mě přestalo bavit žít. Zřejmě na tom něco bude.
Já mu chci napsat, smsku, zprávu, cokoliv. Vím, že bych neměla. Ale já mu napsat prostě musím. Stejně ze sebe jenom udělám blbečka, jenže když mu nenapíšu, tak mě to bude postupně žrát, až ze mě nezbyde nic. Ale co bych mu jako měla napsat? Jak mi na něm záleží, jak mi chybí, že on je jedinej člověk, pro kterého žiju a kterého skutečně miluju? Myslíte, že ho to zajímá? Asi těžko. Jenže já už nevim, já toho kluka nechci, já ho potřebuju. On mi dával energii žít, ale teď mi bez té energie pomalu ale jistě docházejí síly.

Tak mi řekni, Bože,

CO MÁM KURVA DĚLAT?!


Nervově zhroucená, teď vím jak chutná sáhnout si na dno

7. srpna 2011 v 20:53 | Barů Máčo |  Můj život
Všechno se rozpadlo, všechno...
Pět měsíců v prdeli...
Pět měsíců, kdy si se mnou hrál jako s loutkou, podváděl mě kde jen mohl, nic ke mě necítil...

Je mi z toho úplně špatně, při psaní těchto pár řádků se musím pořád zastavovat, protože už nejsem schopná přemáhat ten nutkavý pocit brečet. Tak strašně mi ublížil, veděla jsem, že není svatej, ale že je to takovej hajzl. Zacházel se mnou jako s hadrem, ale přesně věděl, co má kdy říct a co neříct, měl mě omotanou kolem prstu, profesionální lamač srdcí, prostě v tom všem umí chodit a rád holky využívá. Tolikrát mě podrazil, tolikrát mě zklamal, ale já jsem byla a pořád jsem zamilovaná, všechno jsem mu byla schopná odpustit, jenže nejhorší je, že jsem schopná mu to odpustit i teď.

Skončili sme spolu. Smazání z přátel na Facebooku = smazání ze života. Řekl mi, že bych neměla věřit všem klukům, co nějakej vypadaj a uměj si s holkou pohrát. Taky už nebudu. Nebudu už věřit nikomu. Nevyplácí se to. Otevřete mu svoje srdce, žijete jenom pro něj a on udělá tohle. Ježiš už zase brečim. Jenomže já se s tím nemůžu jen tak smířit, že už ho neuvidím, ten jeho sladkej úsměv, nádhernej pohled, že už neuslyším ten jeho hlas, nikdy ho neobejmu, nedám mu pusu, nikdy už se s ním nevyspím. Sakra.

Nikdy mě neměl rád, vždycky mu šlo akorát o sex, o nic víc. Při představě toho, že to všechno co mi říkal byli jenom lži... Kdyby tak věděl, co všechno bych pro něj i teď udělala, umřela bych pro něj. Jenže pro hajzla jako je on se to nevyplatí, zbytečná smrt. Když skončila ta obrovská hádka, v tu chvíli kdy jsem o něj nadobro přišla, cítila jsem takový zvláštní pocit, jako kdyby vám někdo vzal kousek vašeho já, připadám si teď taková prázdná. Nic mě nebaví, kamarádi a rodina pro mě najednou nic neznamenají, každá písnička, každá věc, každá myšlenka vede jen k jedné věci - k němu! Když se probudím, myslím na něj, když usínám, myslím na něj, zdá se mi o něm a celý den mám v hlavě zase jenom jeho. Copak to jde zapomenout? Nejde...

Co hůř, já ani nechci. Nechci aby to skončilo. Chci s ním být, ať mi klidně dělá všechny ty věci až do teď, já o něj ale nechci přijít. Je mi to tak strašně moc líto. Jsem tak hloupá, naivní... Miluju tu svou schopnost zamilovat se do toho nejhezčího kluka pod sluncem, který je zároveň největší děvkař, podrazák a kdo ví co ještě. Tohle období už nechci nikdy prožít, to se už radši ani nechci zamilovat, hlavně abych si tohle už neprožila.

Tuhle písničku jsme poslouchali s Péťou. Byla naše oblíbená :'(

o_O

6. srpna 2011 v 12:19 | Barů Máčo

THE END


můj, né blogu!

Fakt nejsem fotogenická.

3. srpna 2011 v 8:49 | Barů Máčo |  Fotky
Včera jsme byli venku s Verčou a Matýskem. Docela vydařenej den, čekala jsem, že zase dojdu domu tak v půl 10, tak nakonec o půl noci, fajn. Vzala jsem se foťák a jsem ráda, že jsem to udělala. Fotili jsme jak malý děti. Jenom Verča měla prej blbý vlasy, tak se nenechala vyfotit. A ten náš chlapec mi řekl, že si vyloženě nepřeje (dostal mě ten tón, kterým to říkal :D) aby jeho fotky byly uveřejňovány u mě na blogu, takže to nesmím no. Ale pár těch svých si sem dám ;)

Tuhle fotku jsem vážně nečekala, docela flash no, když mě vyfotili ;D

Marná snaha říkat si, že je to dobrý.

1. srpna 2011 v 13:43 | Barů Máčo |  Můj život
Protože není. Ano, lepší to je. Ale pořád mě to šíleně bolí, nějak mi nejde na mozek, že už je vážně konec. Co hůř, já už si neumím představit vztah a ani nic podobného s nikým jiným. On byl úžasnej, přesně podle mých představ. Nikdo není jako on a to mi nejvíc vadí. Všechny kluky s ním srovnávám, žádný se mu ani trošku nepodobá, tak jak si mám asi vybírat? Kluci o mě zájem docela mají, to zase jo, ale já nemám zájem o ně.

Hm, nejraději bych mu teď napsala, řekla mu, jak mi chybí, co všechno pro mě znamená. Jenže to je passe (nesnáším to slovo, říkal ho Péťa :( ). Nic mu psát nebudu, udržím se. Bez tak by to nemělo žádný smysl. Už se od něj potřebuju odpoutat, konečně mu po skoro 5 měsících říct Adios! Je to moc těžký, ale půjde to, věřím tomu. Jednoduše další uzavřená kapitola, kterou uzavírám vážně v obrovským přemáháním, s velkou bolestí. Já to zvládnu, vím to. Už se mi to podařilo jednou s někým jiným, tak tohle nebude žádná vyjímka. A tečka!

Dneska mi přišly už asi padesátý šaty do tanečních. Jak já tam nechci, blbý pitomý a ještě jednou blbý tancování. Já to umět nechci, nebaví mě to a škoda asi třinácti pátků, který místo paření s kámošema budu nucená protačit. Fuj! Ale k těm šatům. Vybírala mi je babička. Příšery fialový, dlouhý. Jsem v nich jak prasátko Pepa, příšerný boky, zadek. Ale dělej mi dobrý prsa, to zase fajn ;). To zase budou všichni vysmátý, až si je vemu na nějakou prodlouženou. Omg, už to vidím.
1.srpen co? Ani mi nemluvte, půkla prázdnin v prdeli a já jsem si je fakt ještě neužila. Nikde sem nekalila, žádný akce, prostě nic. A to jsem si slibovala, že si je užiju ať se děje co chce. Přitom každý den sedím před Facebookem a před televizí a nudím se. Paráda, vážně. Jediným utěšením pro mě je Open Air. Jdu tam na všechny tři dny, heč. A co je nejlepší, budou tam Good Charlotte! Yes, yes, yes!!! A pak nakonci srpna bude Valník, taky pecička (né, tohle slovo taky řiká Péťa, ach jo), fesťáček na tři dny, celý tři dny jenom PUNK. Přesně to potřebuju, odreagováníčko s nejlepšíma lidma na světě, s punkáčema. Nemáte ani tušáka, jak skvělí lidi to jsou.

A teď jdu žehlit, máma má zase nervy z toho, že nic nedělám, tak pro jistotu vyprala, abych mohla žehlit.
Vy se mějte a smějte.


DUHAMEL
Raději živé chyby než mrtvou dokonalost.
WILLIAM SHAKESPEARE
V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.