Žádný vaše reklamy a pozvání na blog mě nezajímaj, tak s nima táhněte do háje. Thnx

Červen 2011

Já jenom, že žiju

23. června 2011 v 20:24 | Barů Máčo |  Fotky
A hlavně to přidávám proto, že nechci, aby poslední článek byl ze dne 14.června, hnusné datum ne? ;)

Už se mi zase daří, to to ale trvalo

14. června 2011 v 20:17 | Barů Máčo |  Můj život
Bude to jenom takovej krátkej článek. Nechce se mi nic psát. Prostě a jednoduše, mám se mnohem líp. Sobota všechno, ale absolutně všechno změnila. S Milanem to vypadá víc než slibně, nejkrásnější je to s ním. Vážně se mi líbí, to musím říct. Ve škole je to sice docela hnus, ale to už dokopu, už jenom pár dnů, pohoda.
Na zítřek toho mám zase tunu, ale nevadí, to dneska zvládnu. Nehorázně se těším na víkend, je u nás pouť, takže zase akcička, navíc s Mildou, takže fajn fajn fajn!!! A víte co? Petr se s tou jeho pusinkou už rozešel. Chodili spolu pár dnů. A já kvůli tomu měla takový depky. Ale přeju mu to, jenom ať taky ví, jak bolí zklamání (ta slečna se rozešla s nim, muhehe). Jsem zlomyslná, ale můžu si to dovolit, alespoň teď.
Ještě bych chtěla říct, že zase budu omezovat psaní na blog, nestíhám a nemám náladu. Jsem raději venku než doma u počítače. Omlouvám se, ale tohle léto si chci užít a to i za cenu ztráty tohohle blogu. Ale občas se snad ozvu. Mějte se a smějte se!

Kocovinka

11. června 2011 v 12:13 | Barů Máčo |  Můj život
Ty vole, jak mně je špatně, nemáte vůbec tušení. Včera slavili kamarádi ty narozky, dneska teda taky no, ale to ani nevim, jestli tam pudu. No ale takže včera jsem pila docela normálně, pár pivek, panáků a byla jsem pořád celkem v pohodě. Pak jsem si dala poprvé a naposled, přísahám že naposled, trávu. Fuj, je to hnus. Ještě jsem si toho dala hrozně moc, takže zbytek večera, kterej mohl bejt krásnej, ale byl hroznej, mě kamarádi křísili a já jsem toho nablila víc než za celej život. To je zase ostuda, fakt.
Teď je mi snad ještě hůř než včera, nehledě na to jsem musela sníst oběd, myslela jsem, že u toho umřu, mám žaludek jak na vodě a jíst na to nějaký jídlo, to fakt ne. Dala jsem si prášek, tak snad to bude lepší už. Musím ještě mamce vyžehlit a odnýst plasty, pak hodim sprchu a jestli mi ani pak nebude dobře, tak se na to fakt vyseru už. Musim se ještě omluvit klukum za to, že se o mě museli starat a taky si musim vyprat to oblečení, to to odneslo snad nejvíc. Kdyby máma viděla ty zeblitý džíny, mikinu a tričko, no asi by mě nepochválila. Tak uvidím no. Vy si užijtě sobotu, možná si jí taky ještě užiju.

Volnější den, pohoda

9. června 2011 v 15:38 | Barů Máčo |  Můj život
Dnešek byl ok, až na písemku z matiky, tu jsem absolutně zkazila, té látce vůbec nerozumím, ale tak co, i kdybych měla teď z tý matiky dostat třeba pět bůrů, pořád mi to vychází na trojku na vysvědčení, což je super, super a ještě jednou super! Pak ještě dvojka z tý písemky z dějáku a ze slohovky. Takže jsem spokojená. Na zítřek nic do školy nemám, čili dnešní den vidím na zevlení u nouta v posteli.
Ještě bych mohla upéct muffiny, mám na ně chuť už od rána, plus bych s tím uspokojila maminku, si myslím. Hmm, škoda jenom, že neni venku tak hezky, jako bylo včera. Už jsem si zvykla to každé odpoledně zakempit u bazénu na lehátku, hezky v plavkách, s Friscem v ruce a se zmrzlinou v druhé. Takže sluníčko, koukej zase vylézt, ať tady máme teplo. Dík.

Jinak už jsem se docela, ale vážně jenom docela vzpamatovala. Stále to bolí, pekelně to pálí u srdce. Věřím, že to přejde. Ani to nebude trvat tak dlouho. Uvědomila jsem si, že on je vlastně strašnej trouba, začala jsem ho pomalu ale jistě nenávidět a to je to pravé ořechové. Když vám někdo zlomí srdce, budete na něj stále miloučcí, hodňoučcí a laskaví jako dřív? Tak to já ne. Ať nepočítá s tím, že se na něj ještě někdy usměju. Nikdy, zlato, na to mě až moc sereš. Však on taky časem přileze, až zjistí, že ta jeho slečna neni v sexu tak aktivní, jak on by si přál a jako sem byla já. A já ho znám, pro něj je sex jedna z nejduležitějších věcí. Zejtra první zkouška ohněm. Neskutečně se těším, jak se tenhle ten vocas bude oblizovat s tou kačenou, navíc přímo přede mnou. Nervy mám na pochodu už teď, ale co to se mnou bude dělat v ten moment, radši nechci pomyslet. Vezmu prostě Honzika (můj hodně dobrej kamarád), vypaříme se spolu na naše tajný místo a bude po starostech. A v sobotu mi přijede Milan (strašně se mi líbí, já jemu), takže se budu věnovat jenom jemu = klídek.

Na jednu stranu jsem ráda, že se mnou takhle vyrazil dveře a šel za jinou. Konečně jsem se od něj odpoutala, už si nedávám žádné naděje, jsem volná. Můžu dát prostor někomu jinému. Ne hned. Ale časem by to s tím Milanem nemuselo být vůbec marný. Musim myslet pozitivně. Kvůli jednomu klukovi se nezbortí svět. Asi nebyl ten pravej no, to se taky neočekávala, vždyť je mi teprve 15. Dopadnout to ale taky mohlo jinak, líp. Mnohem líp.

Teď byste mě měli vidět. Takovej záchvat smíchu. Co si ten trouba napsal jako komentář k písničce. Prej:
"už se těšim na zejtra........na pusinku ;) a na kalbu :D"

Moment, právě jsem umřela. Opravdu jsem potřebovala se takhle zasmát. Aby se z tý jeho pusinky LoL taky neposral tvl. Mně takhle neřek nikdy. Jednou se zmohl na takový chabý zlato, tim to skončilo. Tak asi jí má vážně rád. Ať si to s ní teda užije no, píčus. Jak já jsem na něj naštvaná, to ste neviděli. Už radši skončím, tenhle článek by byl kilomtrovej, protože bych mu mohla nadávat celý den a ještě by to bylo málo.

Everything is fucked. Absolutely.

7. června 2011 v 20:50 | Barů Máčo |  Můj život
Já... já ani nevím co říct. Moje nejhorší obava se naplnila. Mohlo mi to bejt jasný hned. Ale já naivní kráva jsem si říkala, že to třeba ještě dopadne dobře. Ne. On s tou blondýnou blbou vážně chodí. Kačenka a Péťa, no nezní to skvěle? Nádhernej páreček. Přeju jim to, vážně z celého srdce *ironické pousmání v záplavě slz* Fakt se těším se víkend, až bude jenom závistivě koukat na to, jak se voděj za ruce, jak se objímají, jak se spolu smějou a tak dál. To nezvládnu. Psychicky už jsem tak dost v prdeli, tohle to mi fakt nepřidá. Já mu to přeju, ať je šťastnej. Ale...
Ještě se budu muset tvářit, že je mi to jedno, že už k němu nic necítím, že jsem možná i ráda, že jsou spolu. Ne. Nejraději bych umřela, teď hned na místě. Proč taky ne? Tohle mě bude žrát bůhví jak dlouho. Každý víkend budu koukat, jak jim to spolu sluší, jak jsou šťastní... Naustále mi to bude připomínat, jak jsem blbá, jak jsem si to všechno zkazila. Jak moc ho miluju, přitom jeho srdce patří jiné. Na zejtřek mam strašně moc učení, povinností... Na celej červen toho mám moc... A nebudu s tím nic dělat, opravdu sorry, ale nejsem schopná se učit nějaký kameny na poznávačku, ještě když sou všechny stejný, stejně chladný. Celej svět pro mě ztratil barvy, nemám už žádnej smysl života. Ono mě to přejde, ale nepřestává mě udivovat to, že se mi tohle stalo už po druhé. Asi mi není souzeno být taky trošku šťastná. Dej mi už pokoj, živote zasranej, tohle si snad ani já nezsloužim. Slyšíš?

Avenged Sevenfold - Unholy Confessions

5. června 2011 v 19:37 | Barů Máčo |  Hudba
Nejkrásnější a nejúžasnější hudba. Slyšíte ty kytary? Ach, nádhera.
Fíla od nás z party, strášna nadanej kluk a ještě víc hezkej bych řekla, tenhle song umí úplně peckově zahrát. Talent náš. Už jsem vám říkala, že tady u nás v prdelákově vesnickým máme skupinu? No, tak máme. Ale název zatím zatajím.

Můj sen číslo 2 - Bring Me The Horizon

4. června 2011 v 13:46 | Barů Máčo |  Mé sny
Sedím si tak v pokoji, poslouchám písničky a vybírám si novou zimní bundu. Při tom odepisuju lidem na Facebooku. Zrovna si pouštím song od Offspringů, když tu najednou odkaz na písničku od neznámého interpeta, resp. tenkrát mě neznámého. Klikla jsem na to, vyskočil na mě velmi brutální klip, kde sanitka převáží do nemocnice nějakého mladíka s popetovanými pažemi. Hudba mě moc nenadchla, spíš jsem se lekla, když to na mě z těch repráků začalo příšerně křičet. Okamžitě jsem to vypla a divila jsem se, jak tohle vůbec někdo může poslouchat. Asi to byl osud nebo co, ale na tuhle skupinu, zvanou Bring me the Horizon jsem začala narážet stále častěji. Četla jsem si o nich články, z nichž jsem zjistila, že hrají deathcore a že ten "zpěv" se jmenuje screamo, koukala jsem na klipy, poslouchala songy. Zamilovala jsem se do nich. Z Olivera Sykese, frotmana, jsem i nadále úplně vedle a z jeho úžasného screamu ještě víc.

Včera přeháňky, dnes slunečno a zítra snad taky

3. června 2011 v 16:43 | Barů Máčo |  Můj život
Nadpis vůbec nesouvisí s počasím, jak by se mohlo zdát. Jde o náladu. Mám se krásně dneska. Stala se taková věc, kterou jsem nečekala ani já. Podržte se, ale

Máti mi zrušila domácí vězení!!!

Chápeš kámo? Paráda ne? Moje snaha doma pomáhat, nosit dobrý známky a chovat se slušně se mi vyplatila. Je fakt, že do s tím chodit domů v půl 1 mám utrum (počkejte o prázdniny, ono se to nějak udělá, zařídim si to), ale v půl 12 je pohoda, já čekala zase do devíti, max. do desíti. Jsem tak šťastná.
Ve škole, no, jak se to vezme. Byla jsem včera tak stráášně zabraná do dějáku, že jsem se na biologii vykašlala. Takže z písemky bude pětka a ani si ty body nemusím přepočítávat, protože jich bude nula nula nic *HeHe* , nevadí, opraví se. Za to ten děják. Paráda, myslim že to učení mi za to stálo, takže si tu nedostatečnou opravim pěknou dvojkou a když se příště ještě nechám vyzkoušet, tak mi tu dvojku na vysvědčení dát prostě musí.

Dost o škole, je tady VÍKEND. Navíc to počasí, ideální. Možná až moc vedro. Zítra si konečně! jedu koupit plavky. Mám už jedny vybrané z H&M, snad je na mě budou ještě mít. Víte, ono neni moc příjemný, když si sestra už 14 dní užívá ten náš úžasnej bazének a já se nemůžu jít ani opalovat. Zítra se to ale změní. Budu na zahradě pečená vařená. Těšim, těšim.

A abyste věděli, mám nápad asi na pět, možná šest článků, pro jistotu jsem si to napsala do poznámek, protože mě vždycky něco napadne a když jdu na blog, že něco napíšu, tak si za žádnou cenu nemůžu vzpomenout, co jsem to vlastně chtěla a právě proto vás otravuju jenom těmahle mejma bezduchejma řečma. Tak jo no, já se jdu oblíknout, namalovat, vemu prachy, cíga a letim. Do půl 12 děcka. Čus!

btw. možná nějakej ten článek napíšu ještě dneska až přijdu, uvidím.

Nikdy nevěř holkám s přezdívkou Mačo

2. června 2011 v 20:15 | Barů Máčo |  Můj život
Hned na začátku mám dotaz. Vím, že jsem ho odflákla, je to takové depresivní, ale jak se vám líbí design? Já původně měla v plánu něco barevnějšího a o dost víc veselejšího. Nevyšlo to, co nadělám. Možná příště. Pár změn v menu, plus jsem si ještě něco dovolila připsat do volitelného dolního boxu, resp. dva citáty. Řekla bych, že to není špatný nápad a celkově na mě ten nový vzhled působí o dost lépe. Ten starý už mi lezl krkem, když to řeknu slušně.
Nebudu se tady moc vypisovat, musím se na zítřek ještě naučit biologii, dějepis a angličtinu. Nezvládám to, on je červen a oni nám toho nakládají o 120% víc než normálně. Asi nějaká provokace. Nejdůležitější je pro mě ale děják, ten musím dát alespoň na tři. Věřím si, zvládnu to, jen u toho zase strávím pár hodin a půjdu později spát. Což mi připomíná, že jsem včera na blogu pracovala asi do půl 2 do rána. Docela sranda. Tvořila jsem ten design, nastavovala ho a různě dolaďovala, nekoukala na čas a pak jsem se docela zděsila při zjištění, že už je tolik hodin.
Nejhorší je, že se ani na zítřek netěším. Vůbec se netěším na víkend, jako tomu bylo dřív. Kvůli tomu domácímu vězení mám po nadšení z nadcházejícího víkendu. Jestli budu muset zase domů v devět tak se zbláznim. Ještě když bude kamarád slavit 19. narozeniny, všichni budou kalit a já sedět doma na prdeli a brečet. Hm, bude mi to líto prostě. Vím to už dopředu. Tohle všechno není fér, ale tak co, s matkou nehnu. Ale pokusím a snaha se cení!
Tenhle týden jsem nedala ani korunu za cíga a mám z toho docela radost. Chci učinit jedno veliké, ne, převeliké rozhodnutí. Napadlo vás, že bych přestala kouřit? V žádném případě, není k tomu důvod a já osobně ani nechci. Vůbec nechci. Netušíte, jak moc mě to uklidňuje a hlavně mi to chutná. Závislá už zřejmě jsem, nevím. To se pozná, až s tím kouřením seknu, ale to bude bůhví kdy. A jaké je teda to rozhodnutí? Asi takle. Místo toho, abych si koupila dvě krabičky modrejch LM na víkend jako obvykle, koupím si jenom jednu. Ovšem mnohem luxusnější, dražší a kvalitnější krabičku. Buď Black Devilky nebo Pink Elephant. Doufám v to, že mi ta krabička bude na víkend stačit a že nebudu kouřit jako trafika a víc si těch cíg vážit. No, vážně jenom doufá.
A to jsem chtěla jen zběžně napsat. Paráda, zase se to protáhlo na dvacet minut, dvacet minut, které mohly být využity k učení. Ach jo, nerada to dělám, ale jdu se na to podívat. Opravdu. OMG!

Letní a obyčejná

1. června 2011 v 19:41 | Barů Máčo |  Fotky
Nesnášim ty svoje vypelichaný vlasy. Ale tak co nadělám, že? Já se vždycky koukám na ty fotky a uvědomuju si, že nejsem hezká, ale víš co? Vůbec mi to nevadí.
Jinak dneska se podívám na ten novej design a možná přidám nějaký smysluplnější článek. Uvidíme.


DUHAMEL
Raději živé chyby než mrtvou dokonalost.
WILLIAM SHAKESPEARE
V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.