Žádný vaše reklamy a pozvání na blog mě nezajímaj, tak s nima táhněte do háje. Thnx

Březen 2011

Trocha radosti v tom depresivním období

31. března 2011 v 21:08 | Barů Máčo |  Můj život
Docela podivné období poslední dobou, nemyslíte? Začalo to vysněné teplo, co každý tak moc chtěl a na mě padla depka. Připadám si absolutně neschopná, hloupá, ošklivá a... Sama se v sobě nevyznám. Mám hrozný problémy ve škole, doma a tak celkově. Nikdo mě nechápe, nejradši bych všechny hezky nakopala do prdele... Ale co, to se zase nějak přežije, věřím, že to je jen nakrátko.
I když zase taková hrůza to není. Včera za mnou byl Péťa (můj doufám budoucí chlapec). Přijel za mnou s jedním svým kamarádem na motorce. Vážně jsem se lekla, byla jsem tak překvapená a šťastná. A ZAMILOVANÁ. Udělal mi strašnou radost, že jsem zapomněla na všechny ty problémy a ještě teď si lítám v těch růžových obláčcích. Ale čekala jsem od něj alespoň pusu, no musela jsem to bez ní přežít, ale zase se to dalo čekat, protože chlapci své stroje chytře zaparkovali před naším barákem, takže už se seznámili s mojí mámou, tátou a sestrou. Asi mu pusa před zraky mých ctěných rodičů přišla nevhodná. Zítra slaví svoje 18. narozeniny, což nechápu, protože je má až za 14 dní. Na jeho oslavu nepůjdu, budou tam samí neznámí lidi a radši bych to slavila jenom s ním Sami dva, jenom spolu. JoJo!
Další věc, která mě potěšila je to, že nám známky na internet dají až od září! Jupí, alespoň si ty poslední měsíce na malém gymplu užiju jak se patří a od prváku mi to začne. To budou krásný galeje.
Dneska jsme psali čtvrtletku z matiky, snad to bude nejhůř za tři! Vážně se za to modlím, protože matika není moje silná stránka a nemám jí ráda. Ale svatá je matika oproti chemii. Z té budu mít na čtvrtletí 4, vůbec tomu nerozumím. Navíc naše učitelka je taková PÍP a PÍP a PÍP. Řeknu vám, že ona je vážně chodící encyklopedie a všechno bere strašně vážně. A při zkoušení každého tak úžasně potopí, písemky dělá nejhorší na světě. No, co víc si přát...
Jinak mam v plánu zítra zůstat doma, možná i v sobotu, ale snad né, ráda bych šla někam zakalit, takže napíšu nějakej zajímavější článek.

Můj sen číslo 1 - Tetování

28. března 2011 v 20:08 | Barů Máčo |  Mé sny
Takže, jelikož se nudím a do učení se mi nechce, tak jsem se rozhodla, že vám popíšu jeden z mých snů. Ta jednička v názvu v žádném případě neoznačuje to, jak moc důležitá věc to pro mě je. Spíš se mi zrovna o tomhle chtělo psát no.
Už to bude tak rok, co jsem se bezhlavě zamilovala do stylu emo a scene. Ty lidi jsou vzhledově a povahově tak úžasní, že mi nad tím občas zůstává rozum stát. Když k tomu navíc přidám tu skvělou hudbu, co většina z nich poslouchá. Ach ach Můžete si na nich všimnout zejména vlasů, oblečení a líčení, prostě vystupují z řady, což se mi líbí. Ale hlavní věc, kterou si v poslední době nechá spousta z nich dělat a kterou na nich taky hodně obdivuji je tetování. Nechápu jak si někdo může nechat potetovat třeba celou horní polovinu těla. Blázni? Ani ne, jenom kreativní lidi, co se nebojí experimentovat a to i za cenu bolesti. Obdiv, alespoň ten můj jim právem patří. Nejvíc se mi ale líbí, když si ten dotyčný nechá potetovat jenom paži. Ať už nějakými cute motivy, nebo anime postavičkami nebo třeba nějakými extra crazy motivy. Miluju to! Jenže... Je tu pár problémů. Asi největší, sice pro mě nejmenší, ale pro ostatní by to asi byl problém. Naše společnost je příliš stereotypní, nesnese žádné věci a lidi, kteří nějaký způsobem vyčnívají. A to já dělám ráda. Úplně vidím ty upřené pohledy lidí na ulici, jak sice se zájmem, ale zároveň i s odporem koukají na mojí barevnou paži. Oni v tom neuvidí uměleckou kreativitu, ale věc, která je špatná, příliš výstřední. Ale přes tohle bych se přenesla, to by šlo. Další problém s tím související - zaměstnání. Hele, na rovinu. Kdybych chtěla děla dejme tomu manažerku v nějaké seriózní společnosti, nebo já nevim, třeba učitelku. Na co by asi koukali jako první, kdybych přišla na nějaký pohovor? Na moje tetování, to je jisté. Přece profesorka s takovou "věcí" na ruce bude dávat mládeži špatný vzor a na reprezentování známé firmy taky působím příliš rebelsky. Ale dobrá no, stejně bych ani jedno z těchto povolání dělat nechtěla. A problém číslo tři - strašně se bojím jehel a toho, že to bude bolet. Už od malička jsem posera. Přes injekce už jsem se jakž takž přenesla, ale stále se děsím píchnutí piercingu (který se mi také dost líbí) a to samotné udělání toho tetování. Ale přežili to jiní, tak já musím taky!
Jako první si nechám vytetovat takový ten scene diamant (viz. fotka). Tím se začne a pak si tam postupně nechám přidělávat další ornamenty a obrázky, aby z toho pak vznikla taková koláž (viz. fotka). Jsem do toho tak moc zažraná a nehorázně se na to těším. Hodlám si to první tetování nechat udělat už v 17 letech. To je za chvilku, tak doufám, že mi tahle odvaha vydrží. Uvidí se!

Nejsem jen chytrá, ale i krásná

27. března 2011 v 16:59 | Barů Máčo |  Fotky
Já jen abyste věděli, s kým máte tu čest. Že nejsem jenom ta až neuvěřitelně chytrá, všemi tak moc oblíbená blogerka. Jsem i neobyčejně krásná nádherná *ďábelský smích* . Teď to víte a záviďte!
Warning: Můj text k článku byl myšlen zcela ironicky, neberte ho prosím vážně.

The Devil Wears Prada - Assistant to The Regional Manager

27. března 2011 v 13:48 | Barů Máčo |  Hudba
Jak já tuhle skupinu miluju! Jedna z mých nejoblíbenějších screamo bands. Jen tak dál klucí ;)

Začít zase blogařit? Fajn, jdu do boje!

26. března 2011 v 22:27 | Barů Máčo |  Můj život
Začnu pěkně sprostě, protože mě vážně nasralo, ano řeknu to hezky natvrdo. Prostě, nasralo mě, že internetový prohlížeč Google Chrom má hodně omezený funkce co se týče psaní článku na Blog.cz . Já sem si teda vždycky myslela, že je to všude stejný, no tak neni, chybička se vloudila, proto píšu z Exploreru, kterej bytostně nesnáším. Ale co!
Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že se zase vrátím na svůj krásný a milovaný blog. Proč? Můj život je teď strašně zmatený, sere se mi všechno co jde, jsem stále ve stresu a už nevím, jak se z tohohle zmateného světa dostat. Vím, že by asi bylo lepší začít se učit. Odpadla by většina mých problémů. Je to v celku jednoduché - začnu se učit = dobré známky = pohoda doma = více času na sebe a na kamarády a vztahy. Bohužel se učit nehodlám! Prostě si počkám na konec školního roku. A to musím říct, že to bude ještě docela hustý (vážně jsem řekla slovo hustý? Hustý no!). Má milovaná nejmilovanější škola plánuje dát známky na internet. Haha, musím se tomu vážně zasmát. Známky na internetu je moje noční můra. Nejsem zvyklá nějak zvlášť říkat rodičům známky, vlastně si je ani nepíšu do indexu. A teď, když si maminka bude moje známky denně čekovat... No, začne peklo. To už nebudou žádné víkendové akce, zábavy, festivaly. Všechno nabere ještě mnohem horší spád než teď. Řeknu vám, už aby byly prázdniny!
Já vám ani nevím, proč se sem vracím. Jak to tu tak sleduji, většina "populárního" blogového světa se točí hlavně kolem blogů těch 13 letých hloupých (jo, jsou hloupé) slečen, co mají místo mozku šminky a růžovou. Upřímně vzakzuji všem těmto slečnám: "Táhněte do píči!". Dál bych to nerozpatlávala, mám v plánu o tom napsat článek, nebo více článků. No, jednoduše se bojím (ironie smzř.), že holka se svým vlastním názorem, která se bohužel bohudík nestará jen o svůj šatník a má v hlavě trošku rozumu (jó, myslím si, že jsem chytrá a nemám problém to veřejně říct), že sem prostě nezapadne. Že bude obětí kritiky a hnusných urážlivých komentářů. Ale ctěné slečny, mně je to fuk. Já si svůj názor udržím stůj co stůj!
Bla bla, tak jsem se tak jemně vyvztekala. Jenom sem chtěla říct, že se vracím. Teď jdu dokoukat SuperStar. Hm, vždycky si říkám, že na tuhle nudnou stereotypní komerci už koukat nebudu, ale protože tam mám jednoho nejmenovaného oblíbence, tak na to jak nějaká poslušná ovečka koukám.
Dobrou noc, mějte se ;)
Barů


DUHAMEL
Raději živé chyby než mrtvou dokonalost.
WILLIAM SHAKESPEARE
V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.